Člověk by skoro řekl, že těmi věčnými odjezdy a příjezdy se může cítit doma všude …a nikde. Ale já čím dál tím více zjišťuji, že mám jasno 🙂 Po řadě let strávených studiem východních tradic a životem v Indii a dalších asijských zemích, mě těší návrat domů a už pár let se nořit o kousek hlouběji do vánočních tradic – těch českých. A také jejich propojování s jógou, resp. s tantrickým know how energetiky čaker. Ač se to může na první pohled zdát jako dva rozdílné světy, mají mnoho společného.

Chvilky pro sebe, kontemplace uplynulého roku, témata korunová a srdeční čakra, které jsou společným součinitelem a propojením těch možná na první pohled různých tradic v nás (křesťanských vánoc a východní jógy a tradiční tantry).

Narodila jsem se v Čechách do československé křesťanské rodiny a pro mé příbuzné bylo stručně řečeno náročné, že jsem se „odklonila“ k józe. Já ale cítím, že vše má jednu podstatu a základ. A mám ráda propojování a ladění se na tu společnou esenci. Vnímání celistvosti a propojení s tou esencí (což je vlastně smysl jógy, tantry, křesťanství aj.) je pro nás velmi léčivé. Věnuji se i dále předávání této integrace a propojování zdánlivě oddělených aspektů. Je to moje osobní cesta i dar integrace, který předávám dále.

Do „jógových adventních chvilek“ se nořím sama, ale i společně s druhými – jógové semináře a retreaty v adventním čase jsou už moje malá tradice. Čas ponoru, zastavení se uprostřed toho všeho a rozsvěcení nejen světýlek venku a ve svých domech, ale „úplně doma“ – rozsvěcení svého vnitřního světla.

Advent znamená příchod, je to doba očekávání, zvnitřnění. A příhodně k tomu nám příroda nadělila dlouhé zimní večery a noci, abychom měli dostatek času a prostoru na cestu dovnitř. Nikoli dovnitř do nákupních center, ale cestu dovnitř sebe. A letos se to možná bude dít ještě více „globálně“. Někdy je vhodné si opravdu někam „zalézt“ sami se sebou. Prostě si dovolit delší či alespoň kratší chvilky spočinutí.

Adventní věnec:

Abychom se tolik nebáli té tmy, máme tu i adventní věnec, který symbolizuje vítězství světla nad tmou, dobra nad zlem a také samozřejmě zimní slunovrat s příslibem příchodu nového zrození světla.

Ovšem z hlubšího vhledu osobně vnímám symbol kruhu jako celistvost. Cykly života, střídání ročních období. Cykličnost, ženské vnímání času, integrace, přijetí. Přijetí a integrace všeho, co obsahujeme. I to, co nemáme až tak rádi. Kruh v sobě zahrnuje vše a přijímá. Je to i umění obejmout sami sebe ve chvílích, kdy bychom nejraději sami před sebou někam utekli. Integrace tmy i světla uvnitř nás. Tento čas roku je velký dar. Ve tmě je plodná hloubka, stejně jako v černé úrodné hlíně. V životě máme jak to tmavé, nevědomé, tak to vědomé světlé. Vše má smysl.

Oslava slunovratu:

Několik let jsem na Slunovrat (zimní i letní) dělala sama i s dalšími 108 pozdravů slunce – taková jógová oslava – však se na něj, na to Slunce a více světla už chvíli teď v zimě těšíme… Nyní Slunovrat slavím už více interně, skrz meditativní chvilku. Stojí za to i „vychytat“ přesný čas Slunovratu a prostě si sednout na chvilku do ticha a naladit se. Každý slunovrat je důležitý energetický posun a být sám/sama se sebou v ten přesný čas, nebo alespoň na chvilku během dne, má mysl. Sedět jen tak v tichu, nebo si v klidu projít uplynulý rok. Uvolnit staré a nechat odejít, aby se mohla uvolnit cesta pro nové a netahali jsme si zbytečně další zátěž do nového roku. Letos v roce 2021 vychází zimní slunovrat na úterý 21.12. v 16:58. Naladit se a oslavit Slunovrat můžete (optimálně) už před tím: třeba v pondělí večer – zapálit si svíčku či oheň, pustit to staré. Nádech, výdech, teď a tady. Nebo se připojit ke společné slunovratové praxi či si pustit pak záznam. Můžete využít i záznam naší společné online praxe.

Přípravou na zimní slunovrat, důležitý energetický posun, může být i malý osobní rituál pro uvolnění prostoru v sobě pro to nové, kam chceme směřovat. Můžete si třeba zapálit svíčku či oheň, projít si v mysli uplynulý rok, vědomě přetavit to staré, zkrátka zbytečně si netahat zátěž z uplynulého roku dále. Být chvilku sami se sebou. Nádech, výdech, teď a tady.

Dalších dvanáct dní a nocí od slunovratu je jako dvanáct měsíců v následujícím roce.

Mezitím přicházejí i vánoce – milované i zatracované, se specifickými energiemi Štědrého dne.

Existuje vůbec ten pravý vánoční recept? Tmavé večery, cesta dovnitř, do hloubky sebe sama a setkávání se s rozdílnostmi. O stínových aspektech „svátků klidu a míru“ aneb jak se pozlátko nejen rychle ošoupe, ale někdy dokonce exploduje, o tom je tato aktualita.

 

A co ty české vánoční tradice?

Po pár letech strávených jógovým ponorem v Indii, Thajsku a na Bali mě při mém vánočním kořenění doma zajímalo, jestli jsou nějaké „kuchařky“ jak na to z té „české strany“. Pořídila jsem tedy před pár lety malou tenkou praktickou knížku Naše tradice od Ladislavy Sůvové a zvídavě začala zjišťovat, jak na to šli naši předci. Už pod názvem knihy stojí toto: “ Tradice je duchem národa, jeho ochranou, jedinečností, výjimečností a moudrostí.“

Nemohu za sebe říci, že bych všechny níže zmíněné vánoční tradice pečlivě dodržovala – berte je jako inspiraci,

ale uvědomuji si, že mám kořeny zapuštěné do naší země a ty mě i nás živí. Je tedy dobré se na ně naladit a možná tak získat více síly. Zejména v tomto čase.

A také víme, že není náhoda, že slavíme Vánoce zrovna okolo zimního slunovratu – přestože jsou trochu posunuté až „za“, což není úplně energetický výhra, ale pořád se můžeme „vézt“ na synergické vlně propojení tradic.

Jak tak kráčíme tou svou krajinou, možná aktuálně i plnou temna tak, jako ty dlouhé zimní večery, máme čas na zamyšlení nad sebou samými. Krásně nám k tomu ladí každá ze čtyř adventních nedělí – první s energií křtu, druhá s rozjímáním o vztazích, třetí o vzdání úcty sám sobě a čtvrtá o uctění, řekněme, neviditelných bytostí, s otázkou: V co věřím?

Čtvrtá adventní neděle je čas, kdy vzdáváme díky a možná tvoříme své vlastní osobní modlitby. Ne náhodou se říká: „modlitbou hovoříme k Bohu, meditací nasloucháme“. A stačí jen dodat: ať už toho našeho Boha vidíme v čemkoli a možná nakonec tou velkou oklikou …i sami v sobě. Sebe poznání je vlastně i cílem jógy a tradiční tantry.

Možná vás bude inspirovat i tato krásná modlitba, kterou se mnou sdílela Marie Madeira, a zní:

Já jsem, já jsem, já jsem,

ta mocná Boží Přítomnost ve mně

krystalickou energií rozpouštějící vše,

co mi brání prožívat (doplňte si co: lásku?/radost..?)

kvantovým způsobem TEĎ.

Zvláštní den 24.12., který nazýváme Štědrým dnem, má svůj vlastní rytmus. Ať už věříme, že je to den, kdy se narodil Ježíš, nebo ne, naši předci nám vyšlapali cestičku v podobě určitých tradic a navnímali cosi, co funguje zřejmě i nyní. Můžeme to zkusit otestovat a uvidíme. ?

V 8 hodin ráno se budíme do energie pokory a vděku, vynecháme snídani a zachováváme postní dopoledne. Ve 12 hodin přichází energie trpělivosti a k obědu si dáme jen jablečný štrůdl s ořechy jako vzdání díky Matce Zemi. V 15 hodin přichází energie pokání. Tu možná na vlastní kůži známe jako čas lítostivosti a popř. rodinných hádek – takže je dobré být ve střehu a nenechat se unést. Může být pěkné vyrazit na procházku vyhlížet první hvězdu. V 18 hodin přichází energie míru a obvykle tou dobou i večeříme. Kniha české tradice zmiňuje čočku nakyselo – znamení hojnosti, kubu – skromnosti, rybí polévku – pokora a klasiku kapra s bramborovým salátem. Pod talířem máme mince a s nimi dáváme díky za hojnost. Obvázaný stůl a stromeček řetězem značí pospolitost a večeře končí nakrojením vánočky (ta se pekla 2 dny před štědrým dnem v počtu takovém, jaký je počet členů rodiny). A konečně, ve 23 hodin přichází energie splněných přání. Je čas si přát od srdce, napsat, vyslovit a spálit ten papír. Zpečetěno.

Boží hod 25.12. je pak dobré trávit s rodinou v energii soužití, rozjímání a radosti a ne po návštěvách – na ty se hodí 26.12.

Svůj význam má i Silvestr – rekapitulace uplynulého roku, zamyšlení. Totéž známe i v tradici Slunovratu (mezi 20.-22.12.). Projít si uvnitř sebe uplynulý rok, poskládat si své hodnoty a přípitkem stvrdit své slovo.

Předsevzetí je dobré tvořit až po Novém roce.

Však také od slunovratu přichází 12 magických dní a nocí, kdy si „kódujeme“ celý další rok.

Advent znamená příchod, příchod světla. Je to doba očekávání, zvnitřnění. Pokud věnujeme každý den chvilku sobě v tichu s pohledem dovnitř ke svým pocitům a naučíme se je přijímat tak jak přicházejí a sami sebe ve své komplexnosti bytí, bez nutnosti třídit uvnitř sebe vše na „dobré“ a špatné“, je možné že nám na Vánoce bude kromě světýlek na stromečku svítit i cosi kouzelného uvnitř nás.

A kdo má chuť tyto energetické posuny podpořit transformační praxí jemné tantrické jógy s energií čaker a meditacemi, může se přidat 🙂 Je to čas vyživení svých zdrojů, uvnitřnění a transformace. Každoročně pořádám „adventní ladění“ propojení tradic křesťanských s tantrickým know how čaker, „Tantrajógu na nov ve tmě“, „Tantrajóga pro vnitřní rovnováhu“  a „Slunovratovou rituální tantrajógu“ pro integraci uplynulého roku.

Zde na webu najdete záznamy těchto seminářů z loňského roku. Nechť jsou vám průvodcem a příjemným naladěním v čase adventu, slunovratu a třeba i inspirací pro vhledy do svého nitra v čase dlouhých pod-zimních večerů.

 

Přeji krásný advent a vlídné interní Vánoce

Dagmar Volfová

www.simhayoga.cz

 

Autorský článek je možné sdílet přes link, tlačítko „sdílet“, nebo části s uvedením jména autorky.

 

Informace o tradičním prožívání vánoc v tomto článku:

Kniha Ladislavy Sůvové: Naše tradice

(malá, tenká, dobrá :))

 

Share Button