Když jsem se poprvé vydala do Indie hledat, co je to tantra a jaké je vlastně to propojení jógy a tantry, netušila jsem, co mě tam potká a jak spletitá ta cesta může být. Přes všechno to tantricko-jógové praktikování, cvičení, meditace, dýchání, rozjímání, vizualizace, rituály, babrání se ve svém stínu a já nevím, co ještě, jsem často měla pocit, že se ztrácím. Pokud jsem si myslela, že to je cesta jasná, přímočará a přesná jako chemické rovnice, které jsem znala, pak bylo a stále je součástí této mé cesty poznání a uznání, že ačkoli je to také alchymie, výsledky procesů nejsou tak snadno měřitelné jako ty chemické v laboratoři.
K tomuhle teď již mnohaletému hledání a zkoumání mne zavolalo nejspíš moje srdce, které se mi připomnělo tím, že mi přestaly fungovat ruce. Nejdřív jedna a pak i druhá. Paralýza. Asi ne náhodou: ruce jsou vlastně prodloužením srdce. V zajímavé životní fázi mého prvního „retreatu“ tenkrát ještě v bytě v Praze v Braníku, kam jsem se uchýlila do ústraní od společenského i pracovního dění neb jsem prostě takto nemohla vykonávat svou chemicko-manažerskou práci, byly najednou v kontrastu s mou normální úspěšnou kariérní supervýkonností prosté denní běžné úkony jako se obléknout, vyčistit zuby nebo utřít zadek (jak obyčejná věc, ale ruku na ni potřebujete). Dostala jsem však velký dárek: čas a prázdno na přemýšlení o životě a pro mě naprosto neznámé nicnedělání: tolik potentní prostor, ze kterého může vzniknout něco nového. Uvnitř mne začala pulzovat touha po poznání kořenů a smyslu jógy – něco, co se dralo pro mé rácio trochu nepochopitelně odkudsi z mého nitra. Co je to jóga? A proč mě to tak zajímá? V předvádění pozic jsem ten smysl, upřímně, neviděla. Navíc jsem jich většinu ani nemohla provádět. Tak co mě vlastně volá?
Hledala jsem v Indii smysl jógy a co je to vlastně tantra. Nechtělo se mi věřit, že je to to, na co ji okleštil Západ. Tantra přeci nemohou být jen intimní masáže či extempore guruů parazitujících na zranění žen a jakási sexuální nauka. Ne, to opravdu není podstata tantry. Přesto není snadné popsat tuto velmi komplexní nauku s mnoha odvětvími jen pár slovy.
Tantra buddhistická
První cesta do Indie mne zavedla nejprve do zeleného podhůří Himaláje, do oblasti horní Dharamsaly, kde jsem pracovala jako dobrovolník v indické škole. Velmi se mne dotkly příběhy místních tibetských emigrantů, kteří utekli z Tibetu utlačovaného Čínou. Národ lze zničit potlačováním jeho kultury, tak mnoho Tibeťanů vidí jediný způsob jak kulturu zachovat právě tak, že ji pěstují v exilu. První vlna přišla do Indie s Jeho Svatostí dalajlámou v roce 1959 a pak časem další desítky až stovky tisíc. Setkání s buddhistickým učením a dalajlámou na jeho přednáškách v chrámu v McLeod Ganj bylo i mé první setkání s tantrou – tantrou tibetskou, buddhistickou. Půjčila jsem si pak spoustu knih o tantře, chtěla zhltnout všechno, co bylo k mání, zajímala mne praxe s božstvy, vizualizace, mandaly, symbolika, ale skoro ničemu jsem v těch knihách nerozuměla. Pro začátek to bylo příliš. Pro tantrická učení je společné, že jsou tajná a komplexní, potřebujete tedy obvykle učitele, který vás bude do praxe (sadhany) iniciovat a vést vás. V buddhismu je to obvykle lama. Jednoho takového, který sdílel učení v menším kruhu studentů, jsem nakonec v Dharamsale při několikáté cestě také potkala a jsem mu vděčná mj. za praktickou meditaci práce se stínovými aspekty. Velmi přínosný byl i desetidenní kurz Introduction to Buddhism – tichý retreat, kde jsme se učili zklidnit mysl, základy meditace a také buddhistické filozofie, na které lze pak stavět i pokročilejší buddhistickou tantrickou praxi. Obrázek dokreslovaly všudypřítomné opice, které mi nejednou ukradly snídani. Jak typická paralela s nezkrotnou myslí, kterou nejen buddhisté nazývají „monkey mind“ …a chce všechno hned. V nádherném meditačním centru Tushita v zelených horách jsem také pochopila, že spousta slov, která člověk říká, jsou zbytečná a od té doby, což je více jak sedm let, si mnohem více vážím ticha. A mlčení neboli mauna je má oblíbená součást každodenní praxe. Pomáhá neplýtvat energií.
V Tushitě, ale i v jiných centrech ve světě, lze také studovat cestu tantrickou buddhistickou – Vadžrajánu, která je určená pro pokročilejší bódhisattvy, tj. praktikanty usilující o osvícení, o stav Buddhy. Osvícení je považováno za neduální stav mysli, tedy splynutí. V rámci buddhismu se setkáte s různými cestami a praxemi. Tantrická cesta je považována za nejrychlejší a velmi potentní. V sanskrtu vadžra, v tibetštině dorže, obojí znamená nezničitelný předmět, či vozidlo (cestu) a je to také rituální předmět, který spolu se zvonkem symbolizuje neduální stav mysli, sjednocení mužských a ženských aspektů v nás. Na této cestě k osvícení, které je obvykle cílem praktik tantry, se posouváte skrz to, že se učíte identifikovat s tím, co již bylo dosaženo Buddhou na úrovni těla, řeči i mysli skrz praxi s mantrami, mandalami, pracujete s vizualizacemi, mudrami. A necháváte se i inspirovat pokročilými bódhisattvy. Měla jsem možnost se několikrát zúčastnit přednášek Jeho Svatosti dalajlámy v jeho chrámu. Je to silný zážitek na mnoha úrovních. Naslouchání učení, blízkost lidí, sdílení svačiny, butter tea (máslového čaje), mantry a zahlédnete i rituály. Jejich energetický účinek je prostě cítit třeba i jen z obrazovky a tu část mne, která něco takového hledala, naprosto fascinovaly. Podobně jako film „Yogis of Tibet“ o tajných energetických praktikách Tummo (vnitřní oheň) tibetských mnichů, který jsem viděla později. Tantra v praxi. Poslední den přednášek obvykle přichází iniciace do praxe určená těm, kteří jsou již delší dobu na této cestě. Proběhla iniciace např. do tantry (mantry) bílé či zelené Tary. V Himalájích se ale asi nejčastěji setkáte s mantrou Avalokitešváry, v tibetštině Chenrézig (Čenrézig), který je bódhisattvou nesoucím energii soucitu všech Buddhů (realizovaných bytostí) a buddhisté věří, že Jeho Svatost dalajláma je jeho inkarnací tady na zemi. Ta magická mantra zní Himalájí nejen z dalajlámova chrámu, po tisících se otáčí v modlitebních mlýncích a třepotá se na barevných modlitebních praporcích se šesti tibetskými slabikami Om Mani Padme Hum.
Lze říci, že tantra obecně je o práci s energií a rozšiřování vědomí. Zahrnuje spoustu technik a různých přístupů a vede nás na cestě k osvícení.
Tantra a jóga
Přestože se do buddhistické Dharamsaly velmi ráda vracím, nakonec jsem pozornost přesunula spíše k tantře indické pravoruké, která je propojená s hinduizmem, tedy důležitou roli tam hrají energie zastoupené hinduistickými božstvy a také systém čaker, který najdeme i jinde (i v buddhismu) – jejich počet a umístění se v jednotlivých naukách liší, nicméně obecně jsou čakry specifické energetické orgány, které fungují na principu korespondence a resonance. Tantra je vlastně velmi exaktní věda. Něco praktikujete s tou nejlepší koncentrací, jaké jste zrovna schopni a tím se ladíte na určité energie. Cílem jógy i tantry je osvícení. V tantrické józe se setkáte s jógovými pozicemi a dalšími technikami pracujícími s naší energetikou. Jógové pozice kromě toho, že mají nějaký ten blahodárný účinek na naše fyzické tělo (pokud se provádějí správně), pracují i archetypálně s tvary, které nesou určitou rezonanci s magickými útvary (např. trojúhelník, kruh nebo pyramida), a především uvolňují naše kanálky nádí (kterých je podle tradičních zdrojů asi 72 000), aby energie mohla proudit. Čakry jsou pak vlastně takové satelity, které umějí přijímat, vysílat i transformovat. To je tantrické know how v józe.
Princip korespondence pracuje s tím, že co máme uvnitř, je i venku, a naopak. Člověk je tedy zmenšený vesmír a vesmír je velký člověk. Na tom stojí i učení kabaly nebo súfismu. Mikrokosmos a Makrokosmos si odpovídají.
Druhým základním principem je princip resonance: potkají-li se dvě stejné frekvence, dojde k zesílení, tedy rezonanci. Potkáte-li např. člověka, který vás naštve tím, že je naštvaný, je to možné pouze tehdy, pokud i vy v sobě tu energii máte. Prostě se na ni naladíte. Krásně a názorně se mi to připomnělo při návratu z jedné z mých asijských cest. Po několika měsících jsem se opět vracela do Čech. Přestupovala jsem v Dubaji, kde se letadlo do Prahy zaplnilo z větší části i českými turisty, kteří se vraceli z dovolených a do letadla do Prahy se naskládali z různých jiných přípojů z dalekých krajin. Nálada v tomto letadle byla výrazně jiná než v tom předešlém mezinárodním. Letadlem se rozléhaly stížnosti v češtině na stevardky, kvalitu stravy, menu, počasí, pilota… cokoli, co vás napadne. Lezlo mi to na nervy. „Ach jo, to jsme teda národ!“ zaznělo mi v hlavě. Po přistání v Praze jsem upalovala k pasové kontrole, už jsem to nechtěla poslouchat. Když jsem tak stála u těch nových automatických fotobuněk a lovila pas, vypadl mi z ruky smartphone, spadl na dlaždicovou podlahu a roztříštil se mu displej. S tím cvaknutím a křupnutím docvaklo i něco mě. Něco, kvůli čemu jsem si ten displej dva roky nenechala opravit, aby mi to připomínal: „Stěžovala jsem si na to, že si náš národ stěžuje.“ Jak prosté. Už mám další dva roky nový telefon, ale tuhle příhodu si stále připomínám kdykoli mi něco leze na nervy. Je to totiž velmi prosté. Rezonance v praxi.
A nebo když si s někým rozumíte: ne náhodou se říká, že jsme zrovna „na stejné vlně“. Ladíme se vědomě i nevědomě. Nevědomě se ladíme velmi často a snadno, to vědomé ladění se učíme právě například skrz tantrickou jógu či další energetické praxe. Zkrátka si více uvědomujeme, kam posíláme svou energii – kam ji totiž posíláme, to si tvoříme. A čakry jsou vlastně takové satelity – ladičky specifických frekvencí.
Probouzení a uznání celistvosti
Když jsem začala intenzivně praktikovat tantrickou jógu, velmi mne překvapila intenzita emocí, respektive to, že nějaké emoce vůbec mám. Do té doby jsem totiž fungovala v takovém výkonu, rychlosti a jistém energetickém a emočním zamrznutí, že jsem si nějaké emoce neměla čas ani chuť připustit. Až když mě zabrzdilo mé zdravotní omezení a dlouhodobé léčení a pak přišlo to velké množství různé energetické praxe, začalo se probouzet to, co bylo dlouho skryté a neviděné. A neprocítěné. Je nereálné očekávat, že budete na cestě osobního rozvoj stále v zenu. Prací s naší energetikou probouzíme mnohé skryté, aby to mohlo být uviděno, uznáno. I to je smyslem tantry – dovést nás k úplnosti a celistvosti. Uznání komplexnosti svého vnitřního univerza. Neb vše co je venku, máme i uvnitř. Mně osobně v tom velmi pomáhá právě „širokospektrální“ záběr indických božstev – nejsou tam jen něžné mírumilovné krasotinky, síla se ukrývá i v uznání těch hlubokých temných aspektů v nás.
Do tajů praxe pravoruké indické tantry se pustíme v příštích článcích. Kromě pravoruké tantry existuje i tantra levoruká, ze které se vyvinula tzv. neotantra, která je v této době tolik populární na západě. S tou jsem se neplánovaně setkala záhy v Indii i Thajsku, kde jsem studovala další úrovně tantrické jógy. Na peprné zážitky z tohoto úseku cesty se můžete také těšit v příštích dílech.
Damar Volfová
Článek byl napsán pro časopis Jóga Dnes. Je možné ho sdílet přes tlačítko „sdílet“ nebo textově s uvedením zdroje a jména autorky.
