Národům spojeným s přírodou je vlastní, že následují její cykly. Měsíční i sluneční. Ty ovlivňují například i pulzaci mezi potřebou práce a odpočinku, tělesné změny a samozřejmě i vztah k matce zemi, jejím zdrojům a plodům. My v západní kultuře, stále u obrazovek počítačů nebo mobilů, odpojení od sebe, vnímání svého těla a těch cyklů přírody …se to teprve znovu učíme. Když si to dovolíme. Umět ocenit obyčejný život na zemi a při zemi je totiž alespoň pro mne velmi cenná zkušenost, ze které čerpám ve své každodennosti. Ctít cykly přírody a své vlastní, jít s nimi v souladu a pořád se někam nehonit. Ano, ani mně to nejde vždy dokonale. Není to o tlaku ani urputné snaze. Je to smysluplná cesta učení se být přítomní s tím, co je, tak jak to je.
Nejuzemněnější částí ženského cyklu je… ano, menstruace. Je to čas, kdy potřebuje ženské tělo odpočívat, nepodávat žádné velké výkony, jen tak být. Krev se vrací zpět zemi. I proto jsem si už před mnoha lety pořídila menstruační kalíšek. Nejen z eko důvodů, že takový kousek lékařského silikonu plní svou službu spoustu let místo mnoha balíčků jednorázových vložek. Mít možnost svobodně naložit s menstruační krví tak, jak uznám za vhodné – například ji vracet zpět matce zemi, pro mne začalo být velmi cenné. Ano, pokud mám použít termín ženská síla, tak ta je spojená se zemí a plynutím. Třeba i skrze menstruaci.
Poprvé jsem se s kalíškem setkala před mnoha lety v Indii, kde jsem ho koupila od jedné americké lektorky tantrické jógy. Přivezla je tam jako super cool know how z Ameriky. Ten první mi vydržel deset let. Až po porodu syna jsem si pořizovala nový a díky tomu zjistila, že za poslední roky už i v ČR je to běžná věc, k dostání v drogériích či online – dokonce i od českých výrobců.
Mé důvody k této pro někoho možná zvláštní a nevídané změně nebyly původně jen eko-logické. Měla jsem prostě chuť být blíž sobě. Menstruační krev je bohužel stále v naší západní společnosti brána jak odpad. Lidé se jí obávají natolik, že v reklamách je místo červené raději modrá průsvitná kapalina, protože červená barva by byla příliš kontroverzní. Zároveň ale ve filmech stříká rudá krev proudem z řezných či bodných ran. Tomuhle rozporu osobně jako žena prostě nerozumím. Možná, že některým čtenářům bude toto téma připadat nevhodné. Jenže to je právě trošku rozkol té naší moderní kultury. Odpor k vlastní krvi je pro ženy součástí komplexního problému, kterým je chybějící spojení se sebou a svými potřebami a nepřijetí sebe sama. Společnosti, která je odpojená od přírody a jejích cyklů toto bohužel přijde vhod. Moderní je být aktivní, podávat výkon. Neustále. Proto i v reklamách ženy s menstruací skotačí, poskakují, závodně běhají atp. Ale to je poněkud proti přírodě. Tahle část cyklu je tu právě proto, aby se děl pravý opak. Každá žena má sice jiné prožívání, ale obvykle si spíše potřebujeme jen tak někam zalézt, nepodávat žádný velkolepý výkon, pracovní ani sportovní, nezdolávat vrcholky Himalájí, ale zůstat na zemi a při zemi. Jinak se totiž vyčerpáváme.
Kdysi jsem mívala ohromné menstruační bolesti. Pamatuji si, že jako aktivní a snaživá manažerka jsem pár dní v měsíci měla takové křeče v břiše, že jsem si musela v kanceláři lehnout pod stůl nebo dokonce na stůl, když se mi pod tím stolem nahromadily krabice se vzorky potravinářských ingrediencí do továren, kam jsem jezdila. Ano, někdy i s těmi velkými bolestmi nacpaná analgetiky a na tváři nalepený úsměv číslo sedmdesát dva, abych působila dostatečně profesionálně. Že bych si jen tak v klidu poležela doma, nějak nebyla možnost. Ale věřím, že den-dva volna na odpočinek během menstruace by ocenilo mnoho žen.
Jóga a menstruace
V mnohém mi se zmírněním obtíží pomohla změna životního stylu, změna ve stravování, každodenní jemná jógová praxe a hluboké uvolňování skrze praxi tekutinového těla – kontinuum movement, které jsem objevila až o řadu let později než jógu.
Když jsem nakonec své výkonnostní povolání opustila a odjela žít a studovat do Indie, začal se můj vztah k vlastnímu tělu přirozeně měnit. Ale sem tam jsem se v jógových učeních setkala s názory a postoji, které bych nazvala jako nátlakové. Systémy jsou často celkem rigidní ve svých pravidlech a zásadách. Navíc byla většina systémů vytvořena muži pro mužská těla a psýché. Mužský princip je lineární: jasný cíl, jasný záměr a cesta, která tam vede. Cykličnost ženského těla (a psýché) proto není někdy brána v potaz. I v původních textech hatha jógy v popisu sedů najdete „Dej patu ke kořeni penisu“. Jógu původně praktikovali především muži a to je dobré si uvědomit, přestože se jí nyní na západě věnují hlavně ženy. V dnešní době už se běžně dozvíte, že není vhodné během menstruace praktikovat některé pozice, například ty obrácené. Ale jen vynechat ze sestavy pozici nemusí stačit. Pokud si dovolíme upustit od lineární výkonosti, může být užitečné se na pár dní v měsíci vzdát komplet dynamiky a silových záležitostí a jen uvolňovat. Využít oporu země, gravitaci, odevzdávat se do její náruče. Ano, i tak může vypadat jógová praxe. Prostě se vědomě válet. Může to pomoci od akutní bolesti a postupně a jemně uvolňovat i nahromaděný stres.
Má osobní cesta a léta praxe hledání toho, co je pro mne v souladu – právě skrze to, že jsem zjistila, co mi nevyhovuje, mne přivedly k uvědomění, že i v jógové praxi jsem na sebe někdy zbytečně tlačila. Byla jsem snaživá i tam a praktikovala jsem obvykle 2-4 hodiny denně a ne vše z toho bylo v harmonii s potřebami mého těla. Postupně jsem ale začala více naslouchat sama sobě, rigidní systémy opustila a praxi v mnohém zjemnila. Vlastně už nepodávám velkolepý výkon v žádné fázi svého cyklu. Ale to má také co dočinění s tím, že jsem se od intenzity přesunula více právě k vnímání svého těla a smíření s tím, že ačkoliv jsem původně ohnivý typ, tak moje tělo spíš než oheň a výšky, tedy elementy ohně a vzduchu, potřebuje vodu a zemi. Většinou potřebujeme dosytit to, co nám chybí, než se udržovat v tom, čeho už máme hodně a kam nás to možná podvědomě táhne. Na tomto principu funguje i Ajurvéda. Hledání osobní zdravé rovnováhy, ke které se navracíme.
Mám ráda i práci se zvuky, které jsem objevila skrze kontinuum – dech a některé samohlásky i souhlásky pomáhají uvolnit tekutinové tělo a tím podpořit zdravé flow. Nechat odejít, co už může odejít. Zdravá menstruace je i o tom, dovolit si pouštět. A třeba i odpouštět.
Velkou roli ve zdraví lůna hrají i rodové záležitosti. Někdy si tam nosíme nakumulované starosti či emoce už svých předkyň. Není náhoda, že se vyvíjíme jedna druhé v lůně. Opět pomáhá pouštění, uvolňování, rozpouštění a někdy třeba i vhodně použité metody jako například konstelace, kineziologie, somatic experiencing, kraniosakrální biodynamika nebo třeba i přechodové rituály.
Menarché
Přechodové rituály jsou tu od toho, aby pomáhaly integrovat životní změny a přechody mezi různými životními fázemi. V naší mainstreamové kultuře ale bohužel většinou chybí. Možná i proto si mnoho žen nyní stěžuje na výskyt nezralých „chlapců“, kteří i v pokročilém věku nejsou ochotni přijmout zodpovědnost – chybí jim přechod od chlapce k muže. I pro nás ženy není snadné spojit se s vlastní silou a utíkáme před ní. Obvykle do mentality oběti. A vesměs muži i ženy prcháme před stárnutím a tím co přináší. Moderní je anti-aging a plastiky. Naše kultura má strach z tělesných změn, stárnutí a smrti. Pokud se ale přiblížíme více životu v souladu s přírodními cykly, zjistíme, že i ta se proměňuje a my můžeme na té vlně prostě plout a důležité přechodové změny našeho těla a psýché, včetně toho, že nakonec to fyzické tělo opustíme úplně, doprovázet a zdravě podpořit jejich integraci.
V posledních dvou desetiletích si všímám, že se probouzí nabídka i poptávka po těchto rituálech. V našich končinách vnímám tu vlnu opravdu silně – možná více než v jiných evropských zemích. V ČR i na Slovensku najdete stále více žen i mužů, kteří se jim věnují. Ano, rituály jsou některé různé pro ženy a pro muže, neboť máme jiná těla, jiné prožívání a jiné životní potřeby a změny.
Životní změny i stárnutí lze přijmout s grácií. Tak jako má smysl spojení s přírodními cykly, má smysl být ve spojení i se svými životní cykly. Různé fáze našeho života mají různý význam, liší se v nich naše osobní potřeby, prožívání i vztah ke světu.
Menarché je rituál první menstruace, který je přechodovým rituálem od dívky v ženu. Jako teenager jsem o něm ale nic nevěděla. Nevěděla jsem ani nic o menstruaci. Když přišla, myslela jsem si, že mám nějakou strašnou nemoc. Ano zní to absurdně, ale nebyla doba internetu a doma jsme se o těchto věcech nebavili. Nevěděla jsem, co se děje. Běžela jsem za svou starší sestrou a ta mne vzala do koloniálu v Peci pod Sněžkou, kde jsme zrovna byly spolu na lyžáku, koupila mi balíček vložek a řekla, že nezemřu, jen že teď potřebuju tohle.
Rituál první menstruace jsem zažila o mnoho let později. Někdy čerstvě po třicítce, když jsem chodila na ženské kruhy a tance a jedna z mých kamarádek zrovna ukončila výcvik kněžky. Sešly jsme se čtyři ženy, kamarádky, připravily hezký prostor a vyprávěly si příběhy spojené s ženskými cykly a menstruací, daly si vzájemně nějaké dárky a každá jsme sama sobě napsaly dopis, ve kterém bylo to, co bychom si přály, aby nám kdysi při první menstruaci řekla naše máma. To byla opravdu síla. Napsat hřejivá slova, slova podpory sama sobě a pak si je nahlas přečíst a slyšet. Ano, i slzy mohou být léčivé.
Máte-li v okolí nějakou ženu, která tyto rituály vede, doporučuji absolvovat v jakémkoliv věku. Velmi smysluplný je i rituál přechodu od ženy-matky ve vědmu, tedy když se menstruace ztrácí. I v běžné mluvě tomu říkáme „přechod“ a je v tom vlastně hluboký smysl a možnost spojit se s vnitřní moudrostí, kterou tento přerod přináší.
A pokud se necítíte na podobné společné akce, možná i domácí verze Menarché může pohladit, to, co vnitřně možná bolí: sednout si, projít si svůj vztah sama k sobě, ke svému cyklu a třeba si i napsat ten dopis a nahlas si ho přečíst. Ano, je v tom velká síla. Nikdy není pozdě na porci péče o sebe a sebe-lásky. Dokonce ani když už menstruace dávno odešla.
Každá žena, která je ve spojení se svými cykly a učí se přijímat sama sebe se vším, co obsahuje, tvoří střípek v mozaice léčení něčeho většího. Ženského principu, který je v přirozeném spojení s přírodou a vším živým. Možná si přejete jiný, lepší život či svět. Aby byl zelenější, eko-logičtější, přirozenější. Ale ty změny začínají v nás. Právě od těch malých věcí. Léčením sebe sama a svých potlačených emocí posíláme tuhle léčivou sílu i svému ženskému rodu. A zpětně pak můžeme vnímat velkou sílu podpory, která tam jde. Nejsme na to všechno samy. I příroda je přeci jen naše Velká Matka.
Dagmar Volfová – Kala Aryavrat
Článek vyšel tiskem v časopise Jóga dnes v září v roce 2023.
Článek lze sdílet celý přes tlačítko „sdílet“ nebo jako citace vždy ale s uvedením jména autorky.
Praxi vedoucí k cestě k sobě najdete online zde a naživo na retreatech zde.
