Jsi frigidní, prohlásil. Bylo mi 21 let, chodili jsme spolu skoro 2 roky na vysoké škole a já při sexu s ním necítila skoro nic. Byl pěknej, chytrej, to jo… taky biochemik. Ale oplýval navíc něčím, co mě deptalo až do morku kostí: neustále mě kritizoval. Kontinuální kritika není sexy. Zoufat si, že nejsem obrazem ideální ženy, jakou si přeje nějaký muž, není sexy. Ale chvilku mi trvalo, než mi to došlo. Můj Biochemik byl perfektním obrazem mé vlastní sebekritiky a nelásky. Když jsem posbírala střípky své sebedůvěry a začala je lepit dohromady, udělala jsem 3 vlastně 4 věci: odešla jsem od muže, který mě podporoval v myšlence, že nejsem dost dobrá (i když to nebylo snadné, protože podvědomě jsem s ním neustále souhlasila), začala dělat něco pro to, abych si vážila víc sama sebe, přestala brát hormonální antikoncepci …a také antidepresiva.
Věřím, že už pár studií se tím zaobíralo, ale tu jedna studie osobní: cokoli, co mění náš hormonální koktejl v těle má mnohem širší efekt na náš systém, než se zdá. Protože skrz biochemické reakce v naší neuvěřitelné komplexnosti vše souvisí se vším. K stopnutí hormonální antikoncepce mne donutil fakt, že zvyšuje riziko trombózy a následně mrtvice a protože jsme v rodině už takový případ měli, volila jsem raději život bez pilulky. Kromě risku trombózy jsem si ale také všimla, že pilulky ovlivňovaly i mou náladu a touhy. Třeba ty sexuální. Byla jsem taková nějaká celá „emočně plochá“. Zvlášť s koktejlem antidepresiv, které působily podobně „naplacato“. Sice měly zvýšit hladinu neurotransmiteru serotoninu, ovšem, to pak působí na jiné „náladové přenašeče“. Kam se poděl můj dopamin? Jako bych nemohla cítit nadšení, vášeň, nebylo to tam. Tak jsem přestala svůj systém krmit něčím, co bylo navíc. A ulevilo se mi. Moc.
Ta čtvrtá věc, naplnění mého snu, přišla záhy: odjela jsem studovat do zahraničí – do Dánska. Ano, plnění snů je obecně sexy. A sex je naše životní síla. A já chtěla žít a dýchat – a světe (ne)div se, mělo to pozitivní vliv na různé oblasti mého života. ?
Tady bych mohla skončit, jenže… vyvíjíme se ve spirálách, tak nám život předhazuje stále nové výzvy.
Hodné holky
„Jak je možné, že Češky mají takové sexuální problémy?“ Zeptal se mne balijský léčitel, zatímco mne vezl z jedné zelené destinace kouzelného ostrova na druhou. Nesnáším slovo problém, vzbuzuje ve mně pocit nedostatečnosti a toho, že je něco rozbité. Už zvuk toho slova tvoří životní překážky. Ale dobrá, odpovídám: „Myslím, že máme ze sexuality často smíšené pocity. Někoho straší Bůh, někoho stud, někoho představy co by se, jak by se… Třeba mně chyběly kvalitní a upřímné informace. U nás doma se nikdy nic nesdílelo.“ Popravdě, veškeré info o tomto tématu jsem čerpala v devadesátkách z rubriky Láska, sex a něžnosti v časopise Bravo. Což asi mluví za vše. Když jsem pak na gymnáziu chodila se svým spolužákem a o velikonocích jsme jeli na chatu jeho babičky, přišlo mi, „že bychom to měli zkusit“. Tak jsme to zkusili a byla to zkušenost se vším všudy, která mne ne zrovna příjemně ovlivnila na několik příštích let. Tak říkám léčiteli: „Asi nás ovlivnil pocit, že bychom něco měly.“
„Ale proč, vy přece rozhodujete o tom, co jo a co ne?“
„Jenže často to máme pomíchané s tím „co by se mělo“. Přijít na to „co OPRAVDU chci“ je klíč. Ale může to i chvíli trvat.“
Intimita v partnerství je totiž možná, až když jsme opravdu intimní sami se sebou: tj. vím, co mám ráda, co chci a do ničeho se netlačím, protože to chce někdo jiný. Snadné, logické, ale „hodné holky“ k tomu někdy docházejí oklikou plnou životních zkoušek, než se dostanou do své síly a opravdu vědí, co chtějí. Když přestanou poslouchat všechny ty hlasy a názory okolo na to, jaké by měly být, jak vypadat, jak se chovat, a pak i případně jak „by se to mělo dělat“, jak často, kde…
Není to trochu zvláštní, že nám někdo pořád radí jak vypadat a tvářit se dokonce i v posteli? Všechno jsou to něčí nápady, návrhy, ale možná to má každá žena zrovna úplně jinak. Proč ne? Jsme přece jedinečné. Lidská těla ani ženské vagíny se nevyrábějí na automatické lince. Nevěřím v návody jak správně souložit, jak často, kde… Každý to přece máme jinak! Takže, ženy milé, nechcete souložit? Nemusíte. Klidně si dejte období, kdy si prostě sama sobě dovolíte sex nemít a nenutit se do toho. Neznásilňujte se, protože vaše tělo zrovna chce pohov. Od všeho. Tělo si to všechno, kdy jdeme proti němu, pamatuje. A stahuje se a brání, když se pokoušíme natlačit ho, kam se mu nechce. Opravdu s tím být vnitřně ok, že to není žádná tragédie.
Období půstu a zvědomování si toho „jak to vlastně s tím sexem mám“ může být velice léčivé, pokud se navíc k tomu budete zabývat svým ženstvím, péčí o sebe sama a třeba zkusíte navštívit i ženské kruhy a sdílení s moudrými ženami. Sdílení je pro nás ženy léčivé – od svých matek jsme se často mnoho nedozvěděly, tak alespoň nyní, v dospělosti, můžeme mnohé poléčit a pochopit.
Máte představy a stydíte se? Nemusíte. Stud je jen ovládající prvek, který nám byl nakódován, když jsme slyšely „fuj, tam si nesahej!“ nebo „To se nedělá!“
Něco vám ve vztahu nesedí? Nemusíte to přijmout, nemusíte se s tím smířit. Nemusíte vlastně vůbec nic. Můžete. Můžete se třeba uvolnit. To je dobrý začátek všeho. Nádech, výdech. A jsme u jógy. ?
Dagmar Volfová
článek vyšel tiskem v magazínu Jóga dnes v létě 2017
