V tomto dílu čakrového seriálu se budeme věnovat třetí čakře, Manipuře. „Mani“ můžeme přeložit jako démant, drahokam a „púra“ je město, místo nebo sídlo. Pro jógíny a tantriky bylo tedy toto centrum natolik vážené a důležité, že jej označili za „město drahokamů“.
Po náročně cestě skrze témata první a druhé čakry totiž v této oblasti svítala naděje, že pokud se aspirant propracoval až sem a neztratil se ve vodách svého nevědomí, stoupající kundalíni ve třetí čakře zažehne jiskru a dojde k pročištění nitra skrze transformační element ohně a vědomí pak bude postupovat dále vzhůru.
Centrum manipury najdeme v břiše okolo oblasti pupíku. Často se mluví o solaru plexu, protože to je místo, které často vidíme žlutě vybarvené na populárním čakrovém semaforu. Ale centrum této čakry je níže, v oblasti pupíku, podobně jako Hara, kterou známe z tradičních japonských bojových umění. Umístění do anatomického solaru, nervového pletence pod hrudní kostí, tedy není přesné a pravděpodobně se opět zpopularizovalo a rozšířilo vlivem new age.
Symbolika 3.čakry
symbol: žlutý lotus s deseti okvětními lístky
červený trojúhelník hrotem dolů, který je i symbolem mužské energie
element: oheň
v yantře je zobrazen beran, který symbolizuje dynamičnost a vytrvalost
orgán: oči
smysl: zrak
guna: radžas (aktivita, čin)
mantra: RAM
prána: samana vayu (forma prány v břiše, která nám pomáhá trávit a roznáší energii potravy)
Témata 3.čakry
Oheň v nás je dynamičnost, síla vůle, odvaha a sebe-vědomí. Je to schopnost vést sami sebe, „řídit sebe – své vozidlo“, jít za určitým cílem a nevzdávat to.
Patří sem i funkce imunitního systému, trávení (trávicí oheň), regulace tělesné teploty.
Meditace a práce s třetí čakrou vede k silnému imunitnímu systému, odolnosti vůči nemocem, silnému trávení, nalézání životního směru a odvahy jít vlastní cestou. Pomáhá nebát se ohně a podporuje znalost svého fyzického systému, tedy těla.
Plné pozvednutí vědomí na třetí čakru pomáhá už „nepadat zpět“ do lákadel spodních dvou čaker a poslat energii výše směrem ke korunové čakře. Faktem ale je, že dokud nedojde k plnému probuzení, mezi vědomími jednotlivých čaker spíše cestujeme, podobně jako když jedeme výtahem v panelovém domě. Sem tam vzhlédneme i ze střechy a máme nadhled orla, ale většinou jsme někde mezi nižšími patry a snažíme se neztratit v labyrintu chodeb života.
Praxe pro podporu Manipury
Oheň je náš „vnitřní drive“, něco co nás dokáže povzbudit, popostrčit, jít za svým cílem. Pokud máme pocit, že ho máme málo, dá se probouzet praxí – třeba i jógovu. Mezi asány pro podporu třetí čakry a vnitřního ohně patří například loďka, luk nebo další pozice pro posílení středu těla, dále trikonásána, tanečník nebo pozice velblouda, která je významná i svým zahřívajícím efektem. Oblíbená je pavanamuktasana (pozice „odstranění větrů“) a marjariasana (pozice kočky). Z těch intenzivnějších očistných technik je určitě významná nauli kryia, která podporuje samana vayu, ale nesmí se dělat při menstruaci a v těhotenství kvůli intenzivnímu vlnivému pohybu uvnitř břicha. Efektivní je i udiana bandha. Z dechových technik například bhastrika. Z koncentračních technik trátak, optimálně několik minut bez mrknutí.
Mezi jógovými asánami najdeme asi nejvíce těch, které pracují s oblastí středu těla a ohnivou energií a v dynamických jógových systémech je práce s ohnivým elementem hojně využívána. Z toho lze také usuzovat, že podpora vnitřního ohně byla a stále je na cestě osobního rozvoje velmi důležitá. Ovšem je dobré podotknout, že vždy potřebujeme v životě rovnováhu a je tedy smysluplné se příliš nepřepálit. Všechny elementy mají svůj smysl. A i z jógové praxe lze vyhořet.
V systému tantrické jógy, který jsem studovala, byla praxe pomalejší s delším držením asán, ale i zde bylo významně více technik pro třetí čakru než pro jiná centra a sama jsem dostala několikaletý tapas orientovaný právě na práci s touto čakrou. Ovšem při jedné intenzivní lekci vedené mým kolegou v rámci studií tříměsíčního intenzivního 500h „teachers trainingu“ se mi oheň v břiše probudil natolik, že se má termoregulace doslova zavařila, dostala jsem horečku a kundalini křeče. Dle vyjádření mých učitelů toto bylo pravděpodobně projev očisty tohoto centra a okolních energetických kanálů. Ale je dobré podotknout, že nic se nemá přehánět a sama s pokročilostí praxe teď volím mnohem jemnější techniky. Mám pocit, že se k tomu propracovalo mnoho jógových lektorů. Nakonec totiž pokročilost jógové praxe není o intenzitě, ale o vědomí. A to nás učí i laskavosti – k druhým i sami k sobě – to je ovšem téma „o patro výš“, tedy čtvrté, srdeční čakry. A tak si asi často potřebujeme projít tím drilem manipury, abychom se posunuli k lehkosti srdce. Možná i to je smyslem té cesty.
Tapas
Kromě známých jógových technik, klasická forma „tréningu“ a kultivace vnitřního ohně je tzv. tapas, jeden z pěti nijám, tedy jógových základních kamenů. Tapas spočívá v tom, že si zadáme užitečný úkol, který budeme pravidelně a bez výmluv plnit. Rozhodneme se vykonávat něco pro sebe prospěšného, co nás bude někam posouvat, určíme také čas, po jako dobu to budeme dělat a počet dní. Třeba 10 min meditace nebo 20 min jógové praxe denně nebo nejíst sladké po dobu 21 dní. Záleží na Vaší volbě, co to bude a na jak dlouho. Důležité je opravdu se vynasnažit to splnit a neposlouchat zákoutí mysli, která vymýšlejí, proč to nejde.
Ale také nepropadnout panice či sebetrýzni, když jednou vynecháme. Prostě se vrátit zpět a pokračovat. Získáváme tím také více sebeúcty a také kontroly nad svou myslí, která ráda hledá důvody, proč se jí nechce. A také rozptýlení. To asi známe všichni.
Sebe-řízení
Řídit vozidlo nám dává jistou svobodu a vyžaduje to také odvahu sednout si za volant a jet. Pokud má člověk pocit, že je zmítán osudem a za vše, co se mu děje v životě může někdo jiný – rodiče, partner, vzdělávací instituce, stát… je ve stavu tzv. oběti. Neřídí své vozidlo – nechá se táhnout, vláčet, popostrkávat. Být oběť je lákavé, protože to často vidíme v nejbližším okolí a tím je nám to blízké. Je to také dosti návykové. Protože se člověk rád drží toho, co zná. Například utrpení. Pokud si toto uvědomíme a rozhodneme se to změnit, je to už kus práce. Smyslem duševního dospívání a vymanění se z mentality oběti je převzetí plné odpovědnosti za svá rozhodnutí, činy, emoce, myšlenky. Sebe-vědomí znamená vědomí sebe sama. Znamená to, že se známe. Jsem ochotni podívat se dovnitř do sebe, do svých zákoutí a přiznat si pravdu sami o sobě.
Vztek a agrese
Důležité téma třetí čakry je také vztek či agrese. Často je toto vnímáno jako negativní aspekt lidské psýché, ale je potřeba si uvědomit, že i naše instinkty přežití s tím často souvisí a agrese je součástí našeho života – lovení kořisti, ochrana v nebezpečné situaci aj. Děti od malička slyší, že se nemají vztekat či zlobit. Mnozí lidé své pravdivé emoce pak potlačí. Ty ale pak mohou vybublat v situaci, kdy můžou. A ta situace je často jiná, než která je způsobila. Stává se z nás doslova papiňák, který, když „už nemůže vydržet“ vybuchne.
Proto je důležité s emocemi aktivně pracovat, věnovat jim pozornost, neukládat si je „na později“. Pravdivě je vyjádřit v daný moment. Upřímný vztek je lepší než neupřímný úsměv. Jakkoliv je to nepopulární v jógových kruzích, je to fakt.
Tantra vnímá emoce jako energii a není tu „dobře“ nebo „špatně“ – je jen energie, se kterou se dá nějak, tedy i konstruktivně naložit. Využít tu silnou energii například k naštípání dřeva nebo pohon k akci, ke které by se nám jinak nechtělo.
Hodí se třeba i dynamické „oshovy meditace“, celkově dynamická praxe s tělem – k transformaci energie, která jinak může být zahlcující. Pokročilejší praktikanti pak dokážou energii transformovat i čistě skrze vědomí. Ale je potřeba rozlišit mezi tím, kdy vztek zpracováváme skrze vědomí a kdy jej pouze potlačujeme.
Problematická je potlačená agrese. Hodné holky a hodní kluci jsou plní pasivní agresivity, která se navenek projevuje jen velmi málo, nebo kontinuální lehkou podrážděností, ale vnitřně člověka užírá. Často se projeví zdravotně ve fyzickém těle – žlučník, játra, šlachy aj. Nebo jako autoimunitní onemocnění. Sama s těmito procesy mám bohatou zkušenost. Částečná paralýza těla způsobená právě autoimunitním onemocněním a nemocnými játry mě dovedla na úplně novou životní cestu, cestu odvážného sebe-poznávání. Jakkoli to někdy není příjemné. Sesadit sami sebe z ego-centrického piedestalu. Krásně to v tarotu charakterizuje karta Věž. Hořící věž, která se hroutí.
Praxe třetí čakry je tedy především o odvaze a vytrvalosti v nahlížení do svého nitra. Nezaleknout se toho, co tam nalezneme, nepropadnout panice a učit se přijímat sebe a svůj příběh v celistvosti.
Článek lze sdílet přes tlačítko „sdílet“ nebo jako citace s uvedením jména autorky. Článek vyšel tiskem v časopise Jóga dnes v roce 2021.
Praxi vedoucí k cestě k sobě najdete online zde a naživo na retreatech zde.
