21.12. starý známý zimní slunovrat, ale stále více na mě působí. Už pár let prahnu po účasti na rituálech s pojených s přírodou a vlastně se konečně nořím do toho pravého významu slunovratu. V temných dnech i nocích (ačkoli teď ještě venku svítí sluníčko a já doufám, že tenhle miničlánek napíšu za 10min a stihnu ještě vyběhnout na Vyšehrad 🙂 ) přichází nejen temnota venku, ale i ta uvnitř. Včera jsem se přistihla, že se handrkuju s rodinnými příslušníky o pozemských věcech – ačkoli z jejich pohledu mám být už dávno osvícená (a nebo z toho svého? 🙂 ) No, jenže zatím nejsem a ve dnech nejdelší temnoty se do ní nořím i já.
Každá temnota má ale i svůj význam. Kdyby bylo pořád světlo, asi bychom to ani nezaznamenali. Léto 2008 jsem si užila na stáži na Islandu a světlo bylo stále – chvíli to člověka baví, ale pak… i na Islandu přijde noc. A v zimě pořádná. TMA. Tma venku, tma v duši, tma v Praze, tma v nás. Někdy až úplně tmavé dno. Ať se nám to líbí nebo ne, je to přirozený koloběh života. Tak jako adventní kruhový věnec, i rok se točí dokola a na zimní slunovrat s nocemi dlouhými a temnými se můžeme dostat hlouběji do své temnoty a tam pustit, vypustit a od-pustit i to, co už může odejít.
Kdysi jsem slyšela krásné přirovnání, že jdeme s životem s batůžkem na zádech. A je fajn tam mít svojí svačinku, ale jakmile do ní naložíme všechno, co se nám kdy přihodilo a připneme si místo karimatky i rodiče, děti a všechny příbuzné, už ten náš batůžek můžeme jen stěží vláčet a pak se i my leda tak vláčíme životem k té naší kapličce totální pohody, která se zdá být v nedohlednu.
Z nějakého důvodu máme ale chuť se držet toho, co nás štve a bolí. Proč? Protože to je to, co už známe. A když to pustíme, třeba najednou přijde něco nové: co ne-známe. Takže to chce vlastně docela dost odvahy. Takže tímto mohu popřát sobě i všem prostě jen: Hodně štěstí, zdar a sílu!
Ať se nám všem daří vypouštění a odpouštění, dnes navíc podpořené sílou slunovratu a tradic. Máte-li chuť připomeňte si jednotlivá roční období, co vám přinesla dobrého, za co rádi poděkujete a také si připomeňte, co bylo těžké a pusťte to (třeba sfouknutím svíčky, která to roční období zastupuje). Nebo pošlete po vodě, spalte na papíru, cokoli, co vás inspiruje. Kreativita je jedna z krásných lidských vlastností. A za dveřmi Vánoce, které nám třeba připomenou dětskou hravost a fantazii a připomenou, že jako děti jsme měli spoustu snů a plánů, na které se třeba ještě dostane, když jim prostě jen uděláme místo.
Přeji tedy krásný slunovrat a krásné svátky!
Vše dobré
Dagmar Volfová
