Existují různé názory na to, jak dosáhnout toho, abychom se cítili ve své síle. Ta dle mnohých tradičních kultur vychází ze středu našeho těla. V tomto textu vám nabídnu možná jiný pohled na to, jak s ním zacházet, než jak se běžně dozvíte z fitness časopisů či posilovacích videí.
Pohodlně se usaďte, uvařte si svůj oblíbený šálek čaje či horké čokolády a vydejte se se mnou na objevování hlubokých struktur těla. Až budete číst tyto řádky, dovolte si je vnímat celým svým tělem. Dovolte si vydechnout přebytečné napětí. Nádech, výýýýdech. Cítíte, jak se vaše tělo uvnitř pohybuje? Jak žije? Jak pulzuje? Ano, přesně tam se teď spolu vydáme.
Začneme trochou anatomie a embryologie, aby se nasytil i náš neokortex, tedy ta část mozku, která má ráda fakta a potravu pro logickou mysl, ale zůstávejme také spojení se svým dechem a živým středem těla: bránice, psoas a pánevní dno, ale i naše vnitřní orgány, páteř a vše tekuté uvnitř. Náš střed těla je například přes bloudivý nerv propojený i s těmi vývojově staršími částmi mozku, které mají velkou sílu a určují to, jak se v životě cítíme. Jak si tu tak spolu sedíme u horkého čaje, váš psoas, hluboký bederní sval už možná naslouchá a jeho hlavní otázka je: Jsem v bezpečí? Můžu se uvolnit? Můžeš už odložit tu tíhu světa, kterou nosíš ….a třeba už ji nosit nemusíš?
Hluboká struktura středu
Iliopsoas, tedy psoas major a iliacus jsou spolu hlubokou středovou strukturou, která spojuje bederní páteř, pánev a vnitřní stranu femuru, tedy stehenní kosti a vytváří takový most mezi trupem a nohama. Liz Koch, ambasadorka jemné práce se svalem psoas, o něm říká, že to není jen další sval ale prvotní struktura našeho jádra, která vychází již z raného embryonálního vývoje a nese v sobě naši „core integrity“: tj. vnitřní sílu, stabilitu, vnímání sebe sama a ukotvení. „Core“ tedy střed těla dle ní sahá od solar plexu až po horní stehenní kost. Tato osa, která zahrnuje páteř, psoas a propojení pánve-páteř-nohy, je to, co drží vnitřní integritu těla.
Ze své somatické praxe, která taktéž vychází z praxe tekutinového těla, pohlížím na střed těla obdobně: vnímám proudění dechu mezi bránicí a pánevním dnem jako život posilující pulzaci a psoas jako živelné propojení toho. 
Psoas se upíná již od dvanáctého hrudního obratle, pokračuje v délce páteře T12-L4, tedy přes bederní páteř, iliacus vyplňuje vnitřní stranu pánve a spolu se upínají na malý chocholík na stehenní kosti.
Ale místo toho abychom tělo chápali mechanisticky jako soustavu kostí a svalů, které se posilují nebo protahují, zkusme vnímat tělo jako živý, biologický, vnímavý organismus – celek, který reaguje na gravitaci, pohyb, dech, vnější i vnitřní podněty. Tak jej vnímají i somatické praxe.
Psoas není tedy jen sval, ale i orgán vnímání, tj. tkáň, která je citlivá na vnitřní i vnější dění. Je to tzv. midline messenger, tedy posel středové linie. Informuje mozek a nervovou soustavu o stavu těla. Silně reaguje na pocity bezpečí či ohrožení.
Pokud je psoas šťavnatý, uvolněný a pružný umožňuje nám být expresivní bytosti. Dává našemu tělu kapacitu a schopnost se vyjadřovat skrze plynulý, harmonický pohyb. Naopak při napětí, rigiditě či urputném posilování se integrita středu naruší. Tuhneme a ztrácíme to vitální spojení se svou přirozeností.
Na své cestě lektorky jsem postupně objevila, že k obnovení vitality našeho středu vedou jemné, intuitivní praxe respektující vrozenou bio-inteligenci a embryonální moudrost našeho organismu. Když takto pracuji se svými klienty, často s úžasem pozoruji, jak se jejich těla postupně navracejí k přirozené tekutosti, svobodě vyjádření a vnitřní síle, tak jako já jsem si sama procházela tímto procesem při léčení a zpracovávání svých vlastních životních zážitků. A stále je to cesta. V rodině máme vrozenou vadu kyčlí, se kterou jsem na svět přišla i já a také řadu prenatálních témat, která doslova proudí generacemi. To, že se věnuji deset let právě práci s hlubokými bederními svaly a tekutinovým tělem je tedy zásadní i pro mne. Říká se, že kde máme svá zranění, máme uložené i dary. Jde o to je objevit. A tak zvědavě objevuji. Stále se učím něco nového – nejde jen o fakta, ale souvislosti těla a psýché a jmené přístupy, které se běžně na jógových kurzech, pilates ani fyzioterapii běžně neučí. A je to škoda.
Abychom lépe prozuměli, z čeho vlastně vycházíme, pojďme se zanořit do počátků našeho života, kdy jsme byli ještě velmi tekutí, ale kdy se již v prvopočátcích našeho vývoje začal formovat střed našeho těla.
Od embrya ke šťavnatému středu těla
Primitivní proužek (primitive streak) je velmi raná embryonální struktura, která se objevuje kolem 15.–16. dne vývoje a představuje první zřetelnou osu budoucího těla. Na povrchu embrya se jeví jako tenká linie, podle níž se začíná formovat orientace hlava–páteř–pánev. Právě přes tento proužek migrují buňky a vytvářejí tři základní zárodečné vrstvy endoderm, mesoderm a ektoderm, z nichž následně vznikají všechny tkáně a orgány organismu. Celý proces se nazývá gastrulace a často je označován za nejdůležitější období lidského života, protože v něm vzniká plán celého těla. Ano, děje se to již na počátku třetího týdne našeho života v děloze naší biomámy. Primitivní proužek řídí vznik tělesné osy a určuje středovou linii, takzvanou midline. Z jeho buněk se formuje notochord neboli struna hřbetní, což je klíčová vývojová struktura, která se stává základem budoucí páteře a ovlivňuje uspořádání všech okolních tkání. Tato fáze představuje vůbec nejhlubší vývojové centrum organismu. Existuje dříve než svaly, kosti i nervová soustava.
Sval psoas vzniká z mesodermu, jehož buňky procházejí právě přes primitivní proužek. I proto v somatických přístupech často zmiňujeme, že psoas není jen sval, ale tkáň s hlubokou vývojovou inteligencí, propojená s naším nejranějším středem, z něhož se rozvíjí celé tělo.
Šťavnaté tekuté tělo jako zdroj zdraví i síly
Voda je v každé naší buňce, takže i v každém našem svalu, šlaše, kosti či obratli. Ano i vše pevné v našem těle obsahuje vodu. Naše tělo je složeno z 60–90 % vody. Nejvíce tekutí, a to doslova, jsme v těch nejranějších stádiích našeho života, v embryu. A tam je také ten neuvěřitelný potenciál pro vytvoření mystéria, kterému říkáme život. 
Voda je nositelkou života. A nositelkou informace, hluboké moudrosti.
Jaké by to bylo propojit se s vodou v nás i v celém vesmíru? Co když naše tělo není jen shluk kostí, svalů šlach a nervů, ale je to fluidní, tedy tekutý organický systém? Jak byste se svým tělem zacházeli, kdybyste přijali vědomí toho, že naše tělo není stroj, ale bio-inteligentní organismus? Přemýšleli jste někdy o tom, že se s tou moudrostí můžete spojit?
„In resonance all fluid systems are united. I say that no matter where in the galaxy they may be, all fluid systems function as basically one body or organ of intelligence.“ Emilie Conrad, somatická vizionářka a zakladatelka Continuum movement, tedy praxe tekutinového těla.
Tuhle zásadní myšlenku můžeme přeložit jako „V rezonanci jsou všechny fluidní (tekutinové) systémy sjednoceny. Ať už se nacházejí kdekoli v galaxii, všechny tekutinové systémy fungují v podstatě jako jedno tělo nebo orgán inteligence.“
Jaké by to bylo uvědomit si, že nejen naše duše, ale i na tělesné úrovni jsme součástí něčeho většího? Voda v nás rezonuje s vodou na naší planetě. A dokonce možná i kdekoliv mimo ni.
Vnímání této tekutosti může velmi proměnit naše vnímání sebe sama i to jak přistupujeme ke své praxi. Není to o mechanickém procvičování či posilování, které naopak můžou dále zesílit zatuhnutí. Není to o repetitivním zvedání činek, práce na posilovacích strojích nebo urputné cvičení s pocitem, že jsme stroj, který musí fungovat.
Co když silného a zdravého středu těla můžeme dosáhnout jinak?
Jak byste se pohybovali během jógové praxe, tance nebo cestu do práce či školy, kdybyste si uvědomili, že to není o cvičení či posilování, ale o vnímání sebe sama?
Zkuste přesunout svou pozornost do středu svého těla. Dovolte si nádech, skrze který zavnímáte svou bránici. Jak je živá a tekutá, jak se v našem těle pohybuje nikoliv jako mechanický píst, ale jak plave jako medúza. Ano, plave. Představte si ten ladný pohyb tekuté medúzy v oceánu, jak se její tělo vlní a díky tomu se pohybuje. Pulzuje oceánem. Jaké by to bylo, kdyby takto pulzovala vaše bránice? 
Náš život je pestrý. A v našem těle se ukládají zážitky, které jsme neměli v daný moment kapacitu či možnost zpracovat. To je i důvodem toho, že možná hned nedokážeme naší bránici vnímat jako plovoucí medúzu. Ale nic není ztraceno. Pokud se skrze jemný zvuk a pohyb navracíme k sobě a jemné pozornosti do bránice a středu těla, náročné zážitky, které omezily naše dýchání a způsobily různá zatuhnutí, se můžou postupně doslova rozpouštět. Bránice tekutí a začíná se volně pohybovat. Doteď cítím dojetí, když mi po jednom z retreatů, napsala klientka, že se jí díky praxi tekutinového těla velmi ulevilo a poprvé se mohla konečně nadechnout od šoku, který zažila během silně traumatického zážitku. Konečně mohla opět volně dýchat.
A proč je to dýchání tak důležité?
Ono je to v těle vše propojené. Bránice, psoas, pánevní dno i celý ten „korzet“ břišních svalů, co se tak často doporučuje posilovat. Jenže: jak (ne)dobře se dýchalo ženám v korzetu, když byl v módě? Ultratvrdý a pevný střed těla není výhra – dokonce ani v těhotenství – stává se pak, že rostoucí miminko v děloze nemá dost místa pro pohyb.
Ve všech fázích života: Pokud se snažíme posilovat nějakými repetitivními pohyby něco, co je zatuhlé, nemůžeme čekat, že to ožije. Na nějaké úrovni to zůstane stále tuhé, rigidní. Možná „to“ bude vypadat dobře do plavek – ploché břicho a tak. Možná pánevní dno bude lépe „fungovat“. Ale co kdybychom na sebe na chvilku přestali vyvíjet ten nekonečný tlak na to, abychom fungovali? Nejen na to naše tělo. Ale abychom byli plně funkční v našem životě. Nejsme přeci stroje. Nevzešli jsme z výrobní linky. Každý jsme jiný, originál. Naše tělo není stroj, naše vědomí není stroj. Pokud si dovolíme povolit tlak na sebe, tlak na to jací bychom měli správně být, jak bychom měli vypadat, jak bychom se měli chovat, jak bychom měli výt výkonní… …a místo toho si dovolili ladit se na to, co doopravdy potřebujeme….
Návratem k vlastnímu rytmu, k pulzaci života v nás se vracíme ke své síle.
Není to o tlaku. Je to o uvolnění, ze kterého vniká jiný druh pohybu. Multidimenzionální. Je to pohyb pestrý, mnohostranný. A skrze něj se rozvíjí i náš mozek. Velkou část našeho mozku totiž oživuje pohyb. Nikoliv ten automatizovaný, ale právě nové druhy pohybu.
Jak byste se pohybovali, kdyby se nikdo nedíval? Jak byste se pohybovali, kdybyste se mohli jen tak spirálově převalovat na zemi a nemuseli se tvarovat do žádných konkrétních pozic? Zapomeňte na chvíli na instagramové obrázky, či fotky z knih. Jaký pohyb by byl ten váš? Není to o tom vymyslet to z hlavy. Jde o to dovolit si na chvilku spočinout, uvolnit se do náručí matky země, dovolit si odložit to, co už nemusíme nosit, možná na chvilku probudit své tkáně jemnými zvuky jako je šššš nebo ooo a pak nechat, ať se to děje. Tělo se samo začne pohybovat, pokud k tomu dostane prostor. A mysl jen pozoruje. Může být v údivu. Údiv je pro nás vlastně velmi zdravý. Údiv místo strachu či kritiky. Strach a vnitřní tlak způsobují zatuhnutí tkání. Láska a péče je změkčují. Změkčit tkáně ale neznamená, že bychom přišli o svou sílu. Naopak, když se něco změkčí, navrací se ke své tekutosti, je vyživené a voda v pohybu má velkou sílu. Voda v nás námi začne pohybovat. Živý, šťavnatý střed těla se začne probouzet. Objevíme svou vnitřní sílu, zdravé hranice, které vycházejí ze síly středu – hranice které budou přirozené tak, jako je přirozená a praktická membrána na každé naší buňce. Je polopropustná. Moudře vybírající, co propustí a co nikoliv. Díky ní plujeme životem s větším pocitem bezpečí a klidu.
A pak ve stavu, kdy se cítíme bezpečně a kdy můžeme zažít opravdu hluboký klid, naše tělo i vědomí v něm se uvolní. A najednou víme, že na to vše vlastně nejsme sami. Že nejsme oddělení od Zdroje. Je doslova božský zážitek: stát se kapkou a splynout s tím, čehož jsme dávnou součástí. Splyneme s ocánem. Staneme se jím. Tento zážitek totiž známe již z naší embryonální fáze. Ne náhodou se říká, že ve stavu tekutosti embrya jsme vlastně osvícení.
Dagmar Volfová ~ Kala Aryavrat
Hloubkový kurz nejen pro lektory a terapeuty, ale i pro ty, co mají zájem objevovat plynutí, integritu hlubokých struktur svého těla a věnovat laskavou pozornost sami sobě, nyní vypisuji nový ročník kurzu NÁVRAT K MOUDROSTI TĚLA – najdete jej tady
Praxi pro psoas a probouzení živého vědomého těla najdete naživo na seminářích a retreatech zde neboo online zde.
Článek lze sdílet celý přes tlačítko „sdílet“ nebo jako citace vždy ale s uvedením jména autorky.
