Dostala jsem poptávku napsat „recept na vánoce v pohodě“. Jenže právě v čase okrasného cukroví, pohádek a pozlátek je potřeba jít pod povrch věcí…
Pozlátko se někdy nejen oloupe, ale přímo exploduje – třeba přímo na vánoce. 🙂
Advent je čas pro zvnitřnění, i když to tak často nevypadá, neb nás všechny reklamy lákají na to jak „vyřešit dárky“, „vyřešit vánoce“, hlavně něco zařídit, pořídit, něco a někoho uspokojit. Jenže dlouhé noci nás přirozeně vedou do hloubi sebe sama a občas tam nalezneme i mnohé, co zůstává naší pozornosti během aktivní „světlé“ části roku skryto.
Vánoce nebývaly pro mne vůbec oblíbenou částí roku neb u nás doma často vrcholila dlouhodobě potlačovaná dramata. Najednou to temné vždy pořádně vybuchlo. Asi ne náhodou: i knížka Naše tradice od Ladislavy Sůvové zmiňuje, že k nám kolem 15.h proudí energie pokání, což může být lítost a často to bývá i čas hádek. Hodí se trochu se vyvětrat. A někdy jen zchladit a vyvětrat jednou nestačí.
Až s tím, že se nevyřčené a potlačené začalo během let postupně řešit, se u nás situace zlepšila. Co nám tedy tento čas komplikuje může být právě nefunkční komunikace a také Očekávání. To je velký spoiler neboli kazič: ‚za každou cenu si užít pár hezkých chvil‘ zkrátka nefunguje. Takže jestli mám zmínit nějaký praktický recept: pokud chceme zažívat více klidu, je to kontinuální „přípravný proces“ – sebepoznávání, abychom lépe rozuměli sami sobě, dokázali zdravě a čistě komunikovat ..a umění pozorovatele neb to je to, co nás (když se zadaří) udrží ve svém středu i během tornáda, které se může dít všude okolo. Někdy se to „zůstat u sebe, ve středu“ povede více, někdy méně. Každopádně se hodí méně očekávání (méně vnitřního tlaku) a především laskavost sami k sobě. Advent znamená příchod. Příchod světla. Pokud věnujeme každý den chvilku sobě v tichu s pohledem dovnitř ke svým pocitům a naučíme se je přijímat tak jak přicházejí a sami sebe ve své komplexnosti a nedokonalosti, je možné že nám na Vánoce bude kromě světýlek na stromečku svítit i cosi kouzelného uvnitř nás.
Přeji svátky v ú-plnosti, vnitřní integritě
Někdy i prázdno je velký dárek
Prázdno a ticho jako potentní prostor, ve kterém může vyvstat něco nového, zdravého.
Dagmar Volfová
Autorský článek lze šířit přes link „sdílet“ nebo s uvedením jména autorky
Praxi vedoucí k cestě k sobě najdete online zde a naživo na retreatech zde.
