Malé každodenní rituály pro tělo i duši
Slovo rituál používáme často pro běžné činnosti, které pravidelně opakujeme. Smysl rituálů může ale být mnohem hlubší. Z mého osobního pohledu je rituál vlastně proces rozšiřování vědomí. Je to o vnitřním nastavení, v jakém danou činnost provozujeme. Proto i příprava či konzumace jídla nebo pití nápoje může být rituál, pokud jsme plně přítomní s tím, co děláme. Teď a tady. V plné přítomnosti je totiž síla. Propojují se tam dva základní tantrické principy: Šiva a Šakti: vědomí a energie.
S těmito principy jsem měla možnost do hloubky pracovat skrze velmi komplexní rituály tantry pravé ruky během šestiletých studií tradiční tantry v Indii. Sem tam se k nim vracím, když jsem opět v Indii, v tom prostředí. Když jsem ale zase delší dobu zpět v Čechách, zjišťuji, že mě vlastně baví jednoduchost a ty malé, jakkoliv krátké, ale stále užitečné momenty Přítomnosti.
Zajímavý vhled mi v tomto ohledu přinesl jeden z mých učitelů, Prem Baba, na jehož přednášky, tedy satsangy, jsem chodila pár let v Rišikéši v čase, kdy jsem tam vedla jógovou školu a vnímala, že potřebuji podporu, abych se z toho všeho nerozložila na prvočísla (ano, organizovat cokoliv v Indii je výzva). Během těch let satsangů toho řekl hodně, vzdělával nás na poli psychologie a práce s vnitřním dítětem a jeho osvícená přítomnost pomohla ledacos transformovat a léčit. Co mi ale opravdu utkvělo a zůstalo se mnou v každodennosti, bylo jeho přesvědčení, že kdyby lidstvo začalo meditovat jednu minutu denně, byli bychom úplně jiná společnost na úplně jiné úrovni vědomí.
V té době jsem měla několika hodinovou osobní praxi tantrické hatha jógy a meditací a ještě k tomu učila 2-6h denně v jógové škole, kterou jsem tam v Himalájích vedla. Zbytek volného času jsem trávila sezením u Gangy a jen zíráním do posvátných vod, což samo o sobě byla velmi blahodárná očista i meditace. Měla jsem tehdy pocit, že můj život je vlastně jedno velké duchovno a meditace mám až až.
Minutové meditace jsem začala oceňovat až před pár lety, kdy najednou s raným mateřstvím značně klesla má kapacita na meditační a jógovou praxi a z několika hodin denně se stalo i přes moji poměrně dobrou disciplínu jen dvě hodinky praxe večer párkrát do týdne a nějaké ty dvacetiminutovky každý den při poledním spánku dítěte. Ale pak byly i dny, kdy jsem vysílením padala do postele spolu s batoletem kdykoliv to bylo možné a ráda bych usnula ještě před ním, neb zdá se nepochopilo, že já jako unavená čtyřicetiletá matka nevydržím tu intenzitu batolecího života. Zavedla jsem minutové meditace několikrát za den. Abych si na ně vzpomněla, rozhodla jsem se, že je budu dělat vždy, když uvidím nějaký ten zajímavý symetrický čas – třeba 09:09, 12:12 nebo 12:34, 15:51 nebo 21:21. Prostě jakýkoliv čas, co mě zrovna zaujme a zpřítomní. Možná na nějaká ta čísla tohohle druhu máte také štěstí. Protože tyto různé časy vídám přes den poměrně často, stal se z toho můj malý každodenní rituál. Na chvilku se zastavím, zpřítomním, uvědomím si svou páteř a vědomě do ní dýchám. Nahoru a dolů. Je to pro mě takové mini-kranio: propojit horní a spodní část těla a navrátit se ke středové línii. Je to velmi uklidňující a vnímám, že to má smysl. Vyzkoušejte. Teď a tady. Ne až pak. Opravdu v ten moment, bez odkládání na později. Později totiž nikdy nemusí přijít. Pořád je co dělat. Však to asi všichni známe. Ale tu minutu, tu většinou máme 🙂 Třeba v dopravních prostředcích nebo jako malé zastavení v práci či doma.
Pokud zrovna řídím auto, nebo musím v ten moment být bdělá ve vnějším světě, tak samozřejmě nezavírám oči a pozorností jsem nejen uvnitř, ale částečně i venku. I to je zajímavý tréning. A ten dech? Můžete si vybrat jakoukoliv koncentrační techniku, která je vám blízká. Třeba i trátak nebo prostě klasické soustředění na nádech a výdech. I to funguje velmi dobře. A že je minuta málo? Možná budete překvapeni, že být opravdu v plné přítomnosti minutu není úplně krátká doba. A někdy se z toho stane i dvě, ti, nebo pět minut… když to vyjde.
Očistné ranní minirituály
Ona i ta meditace je očistný rituál: pro naši mysl, emoce i energetiku. Ale protože se nabízí i téma očistných technik pro tělo, tak tu zmíním i pár takových malých očistných praktických záležitostí, které jsou se mnou každodenně již mnoho let a jsou mi užitečnými pomocníky. Znáte je i z mého semináře Ajurvéda, jóga a očistné techniky, který jsem mnoho let pořádala nejen v Indii, ale i v ČR. V online podobě včetně uvolňující pohybové a meditační praxe jej najdete tady.
Když jsem poprvé před 13 lety vyrazila do Indie, jeden z kurzů, které jsem tam absolvovala, byl i měsíční kurz tantrické jógy v Rišikéši, který mne pak inspirovat k tomu věnovat se této praxi do hloubky a odjela jsem studovat intenzivní tříměsíční 500 hodinový lektorský výcvik do Thajska. Úplně jsem se ponořila do života jógou, studovala filozofii, pranajámy, asány z pohledu energetiky i psycho-spirituálních účinků, dozvěděla jsem se mnohé o energetice těla v takové hloubce, o jaké se mi v té době tady v ČR ani nesnilo. Byla jsem doslova fascinovaná tím, co vše se dá skrze jógu zažít prožít či léčit. I když zdaleka není v mé kapacitě všechny techniky dodnes praktikovat, tak pár očistných metod, které jsem se tenkrát naučila, dělám opravdu každý den. Vlastně některé z nich Indové dělají běžně. Po návratu do Čech, když jsem si pak musela dělat znovu certifikaci pro to, abych mohla jógu oficiálně učit i v ČR, protože české úřady v tomto bývaly poměrně nekompromisní a RYT 500 z Asie se tu neuznávalo, zaujalo mne, že v rámci českého lektorského kurzu nebylo o očistných technikách ani vidu ani slechu. Škoda. Pro mne osobně jsou opravdu základem jógové praxe a některé z nich jsou doslova zakotvené v kultuře, odkud k nám jóga přišla.
Například když jsem cestovala v Indii tři dny vlakem ze severu na jih, každé ráno většina Indů vyběhla na první ranní zastávce ven na nádražní perón, kde jsou takové ty vydlážděné stojany s kohoutkovou vodou a opravdu hromadně si seškrábli jazyk škrabkou. To mne upřímně překvapilo. Kartáčky na zuby jsou tam méně časté, ale škrabka na jazyk, tu měl snad každý. Takže očistná technika number one: ráno seškrábnou bordel z jazyka škrabkou. Já mám nejradši nerezovou – takový ten ohnutý placatý „drát“. Je to mnohem účinnější než „rozšmrdlat“ kartáčkem. Nahromaděný sekret v ústech je prostě užitečné dostat ze sebe ven. Očista jazyka funguje i na energetické úrovni. Jazyk je totiž propojený s naší druhou čakrou.
Když už jsme u čištění úst, další možností očisty ústní dutiny je „oil pulling“ tedy to, že si dáte do úst cca polévkovou lžíci kvalitního oleje (např. kokosového) a 5-10 minut jej převalujete v ústech. Během toho probíhá chemická extrakce, tedy to, že se škodlivé látky z vnitřní strany úst mohou extrahovat do oleje. Olej pak vyplivnete (např. do výlevky, abyste neměli mastné umyvadlo). Tato technika nejen pomáhá vylouhovat do oleje toxiny z oblasti úst, ale při pravidelném používání i krásně bělí zuby.
Další praktickou záležitostí je výplach očí: do dlaně nebo do očního kalíšku nalijete vodu a zamrkáte. Voda může, ale nemusí být jemně slaná. Omytí oční bulvy nejen smyje nečistoty či ospalky po ránu, ale oči jsou dle tantrického učení propojeny se třetí čakrou a tak třeba trošku přispějete i ke své energetické očistě.
A pokud máte zájem na tom, aby ranní očistné techniky byly vlastně i váš malý ranní rituál, pak to určitě podpoříte tím, budete-li v tu chvíli opravdu přítomní s tím, co zrovna děláte. Možná všichni již máme zkušenost s tím, že pokud něco děláme na „autopilota“ má to úplně jinou kvalitu, než pokud jsme u toho přítomní. To platí o jógové praxi, ranních očistách nebo třeba i o krájení zeleniny do polévky. Ledacos může získat kvalitu a sílu rituálu.
A ještě zmíním jednu známější a také velmi praktickou záležitost, jejíž užitečnost již začínají oceňovat i lékaři na ORL tady na západě. Jde o výplach nosu slanou vodou za pomoci konvičky. Tu už jsem u běžného indického obyvatelstva vídala ovšem méně. Oblíbená velice je ale v jógových komunitách a technika jala neti se učí snad na každém kurzu v Indii. Je to úplný základ a vlastně mě překvapuje, že se na ní na západě zapomíná. Funguje opět na více úrovních: na té základní tělesné pomáhá odstranit hlen a také prach a pyly. Ocení ji alergici, lidé trpící častějším zahleněním, ale dle mého názoru je užitečná vlastně pro každého. Nečekejte s ní, až budete mít nějaké zdravotní obtíže. Určitě se vyplatí i jako prevence. Já ji praktikuji ráno a večer. Hned ráno po probuzení bývá vhodný čas. Je vždy dobré po ránu dbát na to, aby člověk hned poté nevyběhl do mrazu, neb voda se může v dutinách chvilku zdržet. Náklady na tuto záležitost nejsou vysoké a funguje mnohem lépe než takové ty komerční slané spreje do nosu. Konvička, kterou jsem si koupila v Indii kdysi snad za 20 rupií (méně než 10 Kč) mi vydržela doteď. I když tedy mám jich rovnou několik – aby byla pořád po ruce. Ano, je třináct let stále se mnou – doma i na cestác.A nyní má svou koncičku i můj muž a dokonce i náš čtyřletý syn. I pro děti může být tato technika velmi užitečná. Jen je potřeba správné nakloňění hlavy a uvolnění – ale to i pro dospělé.
Pro správnou aplikaci této techniky se ale hodí pár praktických rad. Takže: používejte sůl buď tu růžovou himalájskou nebo mořskou (nejódovanou). Ta klasická kuchyňská jódovaná vhodná není, právě kvůli obsahu jodičnanu, který se tam přidává a ten by zbytečně sliznicemi pronikal do těla nebo je mohl dráždit. Důležité je vychytat správnou koncentraci soli. Pokud je příliš nízká, pálí vás voda v nose na sliznici, ale pokud je přesolená (slaná až jako moře), pak pálí také. Voda o správné koncentraci soli nepálí – je pro tělo na sliznicích příjemná a přirozená, protože je podobná fyziologickému roztoku. Další významný aspekt je správné uklonění a naklonění hlavy, pomáhají otevřená ústa a celkové uvolnění v oblasti hlavy před tím, než začnete. V napětí a stresu vše obvykle funguje hůře. Konvička se vloží do horní dírky a voda plynule proteče a vyteče spodní dírkou ven, pokud nos není úplně ucpaný. Z pohledu práce s energetikou, je vhodné začít od levé nosní dírky, pak jemně vyfouknout a pokračovat pravou. V tantře se vždy energetické procesy, polární asány či pranajámy začínají z té jinové strany – otevírání se a přijímání. Tím, že dochází k očistě nosních dírek a dutin a používá se sůl, která má očistné účinky nejen pro fyzické tělo, ale i na energetické úrovni, můžete u této techniky získávat benefity i v podobě nějaké té postupné očisty kanálů ida nádí a pingala nádí. Není to tak, že byste dosáhli osvícení jen díky výplachu nosu, ale je to podpůrný prostředek na cestě nejen pro tělo fyzické, ale i pro to energetické. Nos a čich je z pohledu tantrického učení propojený s první, kořenovou čakrou.
Sůl nad zlato
Sůl se používá u celé řady očistných technik. Vždy je to ta přírodní, nejódovaná forma (z již výše popsaných důvodů). Solí se čistí i dásně a vnitřek ústní dutiny (taková masáž zrnky soli). Má i mikrobiální účinky. Například, když vás bolí v krku, určitě stojí za to kloktat si vodou se solí (tam klidně i s vyšší koncentrací soli). Mikrobi obvykle sůl nemají rádi. I proto nasolování známe jako starou účinnou konzervační techniku – ale to už si odskakuji k technologii potravin z mé alma máter 🙂
Slanou vodu ale běžně nepijte – to už byste se pustili do jiné očistné techniky, která vyžaduje více času a komplexnější přístup. Psala jsem o ní kdysi Jóga DNES snad již před deseti lety a najdete ji v případě potřeby detailně popsanou i u mne na blogu tady. Jde o výplach střev slanou vodou, opět záleží na koncentraci soli a je potřeba dodržet více pravidel, aby technika fungovala správně. A pak držet pár dní dietu, aby se vše integrovalo. Jde také o očistu na více úrovních. Je to významné (vy)pouštění. Tedy pro osoby, které mají tendenci zadržovat – ať už věci či emoce, může být velmi užitečná, ale také to může být pořádná výzva. Fakt to pustit. Možná budete překvapeni, kolik stolice či zbytků potravy, semínek, šlupiček a ledasčeho se ve střevech nastřádá a je s námi dlouhodobě. Může tam toho být za léta opravdu hodně. Dovolit si to (vy)pustit může být pro mnohé celkem intenzivní zážitek. Ano, jde o poměrně silnou energetickou a emoční i mentální očistu. Praktikuji ji obvykle dvakrát do roka: na jaře a na podzim. Vynechala jsem jen kvůli těhotenství, tam si dovolím tvrdit, že vhodná příliš není.Vhodný čas na ní není ani v zimě. Nechte si ji na jaro, až se oteplí.
Rituální ohraničení pro začátek i konec dne
Z Indie jsem si za ta léta přivezla ledacos užitečného a vše zmínit by asi zabralo více prostoru než je možné v jednom článku. Ale na závěr bych ráda zmínila jednu z technik, která je se mnou již od první cesty, tedy těch 13 let: „consecration„. Ve video podobě ji najdete v programu Jóga na každý den, který jsem sestavila jako soubor inspiračních videí praxí ať už ve formě meditací, cvičení nebo práce s dechem. Tu alespoň popsaá slovy: „Consecration“ je taková minimeditace, kterou lze začít den a pak den i uzavřít, nebo lze například před jídlem nebo nějakou důležitou činností, cestou autem… zkrátka kdykoliv. Vychází z Bhagavaghíty, základního spisu karmajógy. Cokoliv z toho, co během dne děláme, může totiž být naší karmajógou, tedy aktivitou, kdy necháváme plody naší činnosti něčemu, co nás přesahuje. Stáváme se tak pouze jakýmsi prostředkem pro provádění činnosti a ego u toho odpočívá. Alespoň tedy může u toho odpočívat více než obvykle. Jde o takovou vnitřní modlitbu, přání. Nejprve se zpřítomníme ve svém těle, propojíme se srdeční a korunovou čakrou, chcete-li a pak můžeme vyslovit v duchu či nahlas přání v tom smyslu, že věnujeme plody naší práce, našich činností něčemu, co nás přesahuje (nazvěte si „TO“ jakkoliv s vámi rezonuje a je vašemu slovníku či duchovnímu pojetí blízké). A jako bonus ať jsou ty plody prospěšné všem. Můžeme i požádat o podporu a vedení neb ego je sice skvělé pro přežití v moderní divočině, ale někdy umí i bloudit, tak je fajn, když nám „něco vyššího“ svítí na cestu.
Dagmar Volfová – Kala Aryavrat
Další inspiraci pro praxi najdete online zde a naživo na seminářích a retreatech zde.
Jednoduché každodenní rituály meditací, pohybové praxe či príce s dechem najdete v program Jóga na každý den,
Článek lze sdílet celý přes tlačítko „sdílet“ nebo jako citace vždy ale s uvedením jména autorky.
